Zemřela dcera parazita

Margaret Hilda Thatcherová byla žena s tahem na branku. Každý musí smeknout před její houževnatostí, vůlí se učit, sbírat zkušenosti... I před vůlí postavit se v dané době ryze mužskému světu v dámském kostýmku, perlami na krku a dvojčaty doma.
V těchto dnech o ní bude řečeno všechno. Plusy, mínusy, výroky, úspěchy, prohry... Co se však patří připomenout - byla to, zcestnou rétorikou dnešních dnů, dcera "parazita". Tedy živnostníka - hokynáře. Její otec byl pro ni respektovaný vzor, naučil ji kupeckým počtům i víře ve svobodu. Předal jí moudrost a základy rovnice má dáti dal, vštípil jí osobní píli a pracovitost, a naučil ji, že ke všemu velkému je prvním předpokladem odvaha, bez které se nedá vést ani to hokynářství. Tedy vybudoval v ní vlastnosti, které i dnes jsou nezbytnou podmínkou mít například vlastní obchod.
A ona to všechno praktické, co slýchala od svého otce, dovedla k dokonalosti. Měla štěstí na chápavého muže, který se spokojil s rolí "první dámy", protože jeho dáma byla premiérka, tvrdší než mnozí muži okolo. Měla štěstí na poradce, kteří jí řekli, že musí krotit svůj pisklavý hlas. A měla štěstí, že jim uměla pokorně naslouchat. Měla také štěstí, že nežila ve středověku, protože by ji hnali na hranici. A konečně měla štěstí toho na otce - hokynáře, který ji naučil používat selský rozum a své sebevědomí. Vzhlížela k němu s obrovskou úctou, hltala každé jeho slovo, které říkal nejen jí, ale i svým sousedům... O svobodě, nutnosti občanů starat se o veřejné věci - a u toho prodával zboží... A vychoval z Margaret odvážnou, pracovitou a ambiciózní ženu.
A kdože jí to neměl rád? No přece všichni méně chytří a méně odvážní muži!
Scéna z filmu Železná lady, kdy štáb a členové vlády uhýbají před rozhodnutím, jak naložit s ponorkou nepřítele, a vymýšlí tisíce důvodů, proč raději nedělat nic, končí tím, že Margaret na chvíli skloní hlavu nad mapy, pak přejede pohledem po mužích kolem sebe, a pak bez zaváhání dá rozkaz - POTOPTE JI! A válku o Falklandy vyhrála.
Dnes bychom měli všichni na chvíli sklopit hlavu, vzpomenout na tu ráznou dámu, dceru hokynáře, a pak s obdivem a úctou říct - Margaret, thank you. Thank you! Za to, že jste vůbec byla.